Obálka s větším náhledem: Není kvůli autorským právům ilustrátora.
Autor: Syrovátka Oldřich (1911-1997)
Název: Duhový svět
Nakl. údaje: Albatros Praha
Rok vydání: 1977 (+ 1964)
Edice: není
Ilustrace: Trnka Jiří
Kategorie: Pohádky
Počet stránek: 158
Konec autorských práv: (autor – ilustrátor – překladatel): (2067)
Odkazy
NKP: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000412702&local_base=N
databazeknih.cz: http://www.databazeknih.cz/knihy/duhovy-svet-152601
CBDB.cz: neuvádí
Wikipedia.cz: neuvádí
Text dále popisuje děj.
Obsah kapitol:
Tatínek а maminka 5
Okno 7
Telefon 9
Na pouti 11
Hry s tatínkem 14
Pampelišky 16
Husa s housaty 18
Kos 20
Noční lampička 21
Semafor 23
Borovice 25
Zrcadlo 27
Květinářství 29
Lampář 30
Poštovní schránka 32
Maminčiny narozeniny 34
Automobil 36
Kalužinka 38
Jablko 40
Malá kuchařka 42
Vítr 43
Racci 45
Lesní potok 46
Maminka stůně 48
Žížala 49
Deštivé ráno 51
Malíř pokojů 53
Čajová konvice 54
Hrdlička 55
Náš pokoj 57
Měsíc 59
Dům 61
Hodiny s kukačkou 63
Kominík 64
Budíček 66
Pekařský učeň 68
Saně 69
Pastelky 71
Duhový svět 73
Obsah textově zkrácený:
Obsah textově:
Plný text 3 minipohádek
(se svolením dědice autorských práv)
Noční lampička
Nad mou postýlkou visí lampa a celý den spí. Až večer, když jdu spat, lampu probudím. Oči se jí vesele rozsvítí a prohlížíme si spolu knížku. Potom si čtu a lampička mi zvědavě nakukuje do stránek. Mám-li knížku veselou, lampička celá září. Očička jí svítí a je nám oběma do smíchu. Ale pak už se mi chce spát, zavřu oči a najednou nejsem. Spím a lampička je vzhůru. Maminka vstoupí po špičkách do pokoje a lampičku pošle také spat. Až zase večer, než ulehnu, lampičku probudím.
Semafor
Chodím rád městem, protože tu vidím mnoho zajímavých věcí. Nejraději mám křižovatku. Sem se sjíždějí auta, motocykly a tramvaje. A chodí tu mnoho lidí. Všichni někam spěchají a to je škoda. Jistě toho kolem sebe málo vidí. Já nikdy nespěchám. Dívám se na semafor. Je jako strom s jablíčky.
Napřed vidím jablíčko zelené, není ještě zralé. Netrvá však dlouho a jablíčko začíná žloutnout a ve chvíli svítí pěkně do oranžova. A za další chvilku je už červené, zralé, jen se do něho zakousnout. Vždycky se chystám, že si pro ně vylezu, ale hned si vzpomenu, že na červenou se nepřechází. Tak čekám a říkám si: Co teď? Ale než mě něco napadne, vyroste nové jablíčko a je zase zelené. To se mi trhat nechce, protože je jistě protivně kyselé.
Když jsem jednou vyprávěl mamince o svém semaforu, zrovna na něm vyrostlo zelené jablíčko. Maminka mi tehdy řekla:
„Pojď, teď přejdeme.“ A zavedla mě do ovocnářství a koupila mi plný sáček samých červených jablíček. Kolika semaforům ta jablíčka chybějí?
Budíček
Ručičky budíčku mě večer posílají spat a ráno mě tahají z postýlky. Ráno budíček křičí a já se marně schovávám pod pokrývku. Všechny nás probudí. Tatínka, maminku i mne. Když někdo nechce vstávat, budíček hubuje. Ale když jsem brzo oblečený, vesele se na mne usmívá a spokojeně si tiká. Budíček je vlastně náš kohoutek, který nás ráno budí. Jen kdyby přitom tak pronikavě nekřičel. Což neví, že když ho večer nenatáhnu, že si ráno ani nepípne?
Poznámka: sloveso spat je správně, tehdy se psalo krátce